I zvířata mají svá práva

Základním předpisem upravujícím ochranu zvířat je Zákon na ochranu zvířat proti týrání. Tento zákon pochopitelně prochází řadou změn a novelizací, ale podstata zůstává stejná. Na tento zákon navazují další předpisy, které se snaží rozpracovat základní normy, které jsou tímto zákonem dány. Ve většině jsou to vyhlášky a nařízení konkrétních měst a obcí, které např. upravují pohyb zvířat na svém území a podobně.

Bohužel je zatím v těchto nařízeních a předpisech pamatováno pouze na to, co se nesmí a je zakázáno a to ještě mnohdy v neúplné formě, ale to, že pokud si člověk chce zvíře pořídit, tak si musí předem uvědomit, že nestačí poskytnout zvířeti jen to,co je uvedeno v tomto zákonu, ale musí mu poskytnout vše, co zvíře ke svému šťastnému a spokojenému životu potřebuje. To znamená, že si musí být vědom povinnosti, že ho nesmí opustit, nesmí ho vyhnat, týrat, že ho nesmí bezdůvodně usmrtit. Musí si uvědomit, že k sobě na mnoho let připoutal živého tvora a je za něj zodpovědný po celou dobu jeho života.

Člověk, který projeví zájem o chov zvířete si musí uvědomit, že je povinen zvířeti vytvořit takové podmínky, aby byly zachovány jeho biologické funkce, a aby byly uspokojeny všechny jeho potřeby. Musí si uvědomit, že zvíře má také svá určitá práva, tak jako každý jiný, dejme tomu, třeba člověk.

V případě, že se prokáže, že chovatel se svým zvířetem nejedná dobře, zjistí se, že zvíře je týráno nebo nejsou uspokojovány jeho základní potřeby, může být ten, kdo se dopustil takového jednání sankcionován a zvíře je mu odebráno. Bohužel naše legislativa ještě nepokročila tak daleko, aby přestala považovat živé zvíře za věc, takže takový člověk je sankcionován pouze za poškozování věci! Což rozhodně není v pořádku.

Přáli bychom si, aby všichni ti, kteří se rozhodnou připoutat k sobě živého tvora, si uvědomili veškerou odpovědnost, kterou na sebe tímto rozhodnutím berou. Není nic smutnějšího, než když vidíte před útulkem přivázaného pejska, který je naprosto vyděšený a smutný z toho, co mu rodina a smečka kterou považoval za svoji a miloval ji celým svým srdcem a psí duší, provedla. Dávno už je pryč doba, kdy se před vraty kostelů odkládaly děti, bohužel jsme ještě ve svém vývoji nedospěli k tomu, abychom neodkládali zvířata. Musíme si uvědomit, že to nejsou tvorové na jedno použití!!!

Je velmi smutné, když najdete před útulkem takového nového bezdomovce a víte, že v té chvíli veškeré právní normy, které garantují práva zvířat, nejsou nic platné.

Proto je tolik potřebné věnovat se této problematice, protože byť jsou práva zvířat zákonem garantována, stále jsou v naší společnosti lidé, kteří tyto normy vidí jako prázdná slova.